2. mechanizovaná rota také cvičí "naplno"

23_01.jpg
  • 8.9.2011
  • Libor Jurča

     V týdnu od 15. do 19. srpna se uskutečnilo vyvedení do Vojenského výcvikového prostoru Libavá, jehož vrcholem byly bojové střelby družstev, po delší době s využitím bojových vozidel pěchoty BVP-2. Bojové střelby byly prověrkou toho, jak vojáci zvládají bojové návyky v podmínkách blízkým reálnému boji. Dalším cílem bylo prověřit, zda velitelé na nejnižších stupních zvládají jak plánování, tak organizování boje. Součástí rozehry bylo zranění řidiče a jeho vyprošťování z nepojízdného vozidla. Ukázalo se, že všichni vojáci vycvičení pro první pomoc v polních podmínkách (CLS -combat life saver) jsou schopni na velmi dobré úrovni provést základní ošetření a připravit raněného na transport do zdravotnického zařízení. Zaměstnání se účastnil i velitel praporu podplukovník Jan Zezula, který přes drobné nedostatky, stejně jako velitel roty kpt. Martin Náplava, hodnotil všechna družstva kladně.

     Jako odreagování od taktické přípravy pak 17. srpna proběhlo házení ručních granátů. Vojáci házeli náročné cvičení s granáty URG-86, když po předchozím přiblížení k cíli ve dvojici přískoky, odhodili z improvizovaného krytu každý minimálně 2 granáty.

     V dalším týdnu se pak dostalo i na střelby z ručních zbraní - bojové střelby dvojic na překážkové dráze Smilov. Oba dny byly poznamenány opravdu teplým počasím a zejména bojová dráha byla v těchto podmínkách velmi fyzicky náročná. Ke zvýšení psychické odolnosti došlo na závěr bojové dráhy opět k házení ručních granátů. Současně s bojovou dráhou vojáci na BD Smilov absolvovali i střelbu z RPG-75, za řízení vedoucího praporčíka rtm. Františka Gála.

     Závěrem celého cvičení pak byl zrychlený přesun z VVP Libavá do kasáren v Hranicích v délce 20,5 km. Vyráželo se už ve 3 hodiny ráno po družstvech. Součástí nesené výstroje každého družstva byla i nosítka pro případ zranění. Časový limit stanovený velitelem roty, tedy 3 hodiny a 15 minut, se podařil splnit všem družstvům, když i to poslední dosáhlo času 3 hodiny a 5 minut. Nakonec nebyly potřebné ani nosítka a všichni vojáci, kteří na pochod vyrazili, včetně velení roty, zvládli bez problémů celou trasu. Někteří si sáhli poněkud hlouběji do rezervoáru svých sil, ale to k tvrdému výcviku, na jaký jsou vojáci 2. mechanizované roty zvyklí, patří. Navíc, jak říká velitel roty: NO PAIN – NO GAIN.

Fotogalerie