"Tlumočníkem v Alpách" - cvičení MOUNTAIN SURVIVAL

     Od pondělí 29. listopadu 2010 jsem se jako jediný příslušník 71. mpr z Hranic zúčastnil společně s příslušníky 74. lmopr z Bučovic a s příslušníky průzkumné čety 72. mpr z Přáslavic cvičení MOUNTAIN SURVIVAL v Savojských Alpách – ve francouzském Modanu.

     Cílem cvičení byl nácvik pohybu a působení v horském terénu, praktické zdolávání skalních stěn s celou výstrojí, přežití v horách, předcházení a řešení krizových situací při zavalení lavinou. Všichni cvičící se postupně zdokonalovali ve svých znalostech a dovednostech a každým dnem se proto zvyšovala úroveň zátěže kladené na všechny účastníky kurzu.

     Mým úkolem, společně s příslušníkem 103. střediska CIMIC/PSYOPS z Lipníku nad Bečvou, bylo pomoci cvičícím jednotkám s komunikací s francouzskou stranou. Činnost „tlumočníka „ byla nečekaně náročná, tím spíše, že kolega bohužel onemocněl hned druhý den po zahájení kurzu a tak veškerý překlad v terénu i kasárnách zůstal na mně. Občas mi kolega, když mu bylo lépe, vypomohl s překladem některé večerní porady. Přesto jsem byl sám nucen tlumočit veškeré specifické přednášky trvající i po celodenním výcviku někdy až do 22:00 hodin, což pocítily hlavně mé hlasivky. Mohl jsem však uplatnit své zkušenosti z dřívějšího pobytu v cizině i znalost specifických slovíček a obratů, které se člověk nenaučí ve škole ani na jazykovém kurzu, ale jen praxí a komunikací s místními obyvateli.

     Ve vysokohorském terénu byl někdy překlad velmi komplikovaný. Dva francouzští instruktoři jdoucí v čele patroly se mým prostřednictvím domlouvali s velitelem naší jednotky o dalším postupu, postupně ho společně s ostatními cvičícími seznamovali se specifiky činnosti ve vysokohorském terénu a všeho, s čím musí počítat při plánování činnosti v horách. Další francouzský instruktor byl na konci patroly, což při požadovaných minimálních rozestupech 500 metrů mezi vojáky a při počtu 38 vojáků představovalo poměrně značnou vzdálenost mezi komunikujícími. Navíc nám situaci zkomplikovaly naše vysílačky, které kvůli velkému mrazu přestávaly fungovat, a tak nezbylo, než se v hlubokém sněhu operativně přesunovat tam a zpět, a řešit vzniklé problémy. Ať již materiální - poškozené sněžnice či zlomené hůlky, nebo fyzické a zdravotní problémy některých účastníků kurzu - vyčerpanost, špatná aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku atd.

     Samostatnou kapitolou byly francouzské speciální boty určené pro vysokohorskou turistiku, které jsme museli celý kurz používat. Tato obuv, kdy jedna bota vážila 2.5 kg v plastikové kokile, měla zamezit vzniku omrzlin. Bohužel ve francouzské jednotce, která prováděla výcvik s námi, se několik takových případů i přesto vyskytlo. O otlacích, které nás v těchto neforemných botách trápily, ani nemluvím.

     Také nás hodně potrápily zimou do krve rozpraskané rty a bolestivé afty, kvůli kterým se člověk nemohl pořádně najíst.

     Nabyté znalosti a dovednosti jsme si prověřili v závěrečném třídenním cvičení, které proběhlo v nadmořské výšce do 2800 m n. m., kde teploty klesaly až k -26˚ Celsia. Naším úkolem bylo naplánovat postup jednotky, následně jej změnit v závislosti na aktuální situaci, vybudovat iglú pro přenocování, zdolat různé přírodní překážky, patrolovat v přidělené oblasti, poskytnout pomoc zraněnému a transportovat ho do prostoru určeného k vyzvednutí. Zejména v této části kurzu bylo potřeba prokázat poměrně vysokou fyzickou zdatnost, ale také osobní a kolektivní vůli.

     Kurz také prověřil naše vybavení. Pro vedení bojové činnosti v extrémním prostředí, jaké bezpochyby bylo v Savojských Alpách, se zkušenější vojáci vybavili částečně vlastní ústrojí, kterou nám instruktoři povolili používat (termo prádlo, spacáky - ve kterých se člověk nebudil zimou, péřové bundy atd.) které nám pomohly nejen k vyššímu teplenému komfortu, ale také jsme díky nim měli až o třetinu lehčí batohy na rozdíl od kolegů se standardní výstrojí. Jak říkají francouzští instruktoři: „Le plus grave problème à la montagne c'est le poids!“(V horách je váha vybavení vaším největším nepřítelem!). Pouhých pár kilogramů nad rámec ubírá několikanásobně víc energie. Z toho důvodu je nutné vzít zase více jídla, čímž se nevyřeší problém velké hmotnosti batohu a dostáváme se do začarovaného kruhu.

     V pátek 17. prosince 2010 bylo cvičení Mountain Survival 2010 oficiálně ukončeno slavnostním nástupem na náměstí v Modanu. Při tomto slavnostním ceremoniálu bylo na české straně vyznamenáno 34 absolventů ze začínajících 38 účastníků.

     Kurz byl přínosem pro všechny vojáky, kteří se jej zúčastnili. Přístup francouzských instruktorů byl rázný, tvrdý, mnohdy by se snad mohlo zdát až přehnaně, ale když jsme se přizpůsobili jejich stylu výcviku, tak šlo vše snáz. Někdy až hektický výcvik prověřil velitelské stupně, kde se ukázalo, že se velitelé musejí operativněji přizpůsobovat dané situaci a dávat rozkazy doslova za běhu a bez dlouhých porad. Všechno dopředu naplánovat nikdy nejde a velitel musí jednat nadrilovaně a intuitivně, protože právě na něm závisí splnění mise a životy jeho podřízených!

des. Jan ŠLÉŠKA