Dvacet devět nových šancí na záchranu života

Nejen výcvikovými úkoly se zabývají příslušníci 71. mechanizovaného praporu „Sibiřského“. Bezprostředně po návratu z vojenského výcvikového prostoru je čekala další výzva. Zdravotnický záchranář 1. mechanizované roty rotmistr Pavel Tlach zorganizoval průřezově celým útvarem zájemce o vstup do Českého národního registru dárců kostní dřeně.

            „Máme u útvaru spoustu nových vojáků, v ideálním dárcovském věku, proto jsem se rozhodl pro novou informační kampaň mezi příslušníky útvaru a ta naštěstí zabrala,“ vysvětluje rotmistr Tlach. „Myslím si, že takováto angažovanost by měla být mezi příslušníky ozbrojených složek samozřejmostí, protože naším smyslem je pomáhat druhým a čím víc bude v registru lidí, tím větší je šance, že se najde vhodný dárce.“

            V naší zemi i ve světě onemocní každoročně tisíce lidí poruchami krvetvorby, které vážně ohrožují jejich životy. Velkou nadějí na uzdravení je transplantace krevních buněk. K ní je nezbytné najít vhodného dárce kostní dřeně, který však musí mít zcela jedinečnou shodu ve složitém systému transplantačních znaků.

            „Dvě třetiny transplantací v České republice se uskutečňují od nepříbuzného dobrovolného dárce, přičemž pro každého čtvrtého nemocného se ´jeho´ dárce nenajde. Proto jsme rádi za každého nově registrovaného člověka,“ pochvaluje si Ingrid Venclíková z Ústavu imunologie Fakultní nemocnice Olomouc, která přijela přímo do hranických kasáren odebrat potřebné vzorky. „Dozvěděl jsem se, že u nás je aktuálně pouze asi 76 tisíc registrovaných dárců, což je méně než jedno procento obyvatel a často jsou pacienti léčeni dárci ze zahraničí. Do registru mohu být zapsán mezi 18. – 35. rokem života a vyřazen budu až v šedesáti. To je dost dlouhá doba, kdy je šance, že mohu někomu zachránit život, tak proč bych to neudělal,“ komentuje svůj postoj jeden z devětadvaceti nově registrovaných dárců, desátník Karel Šerý.

            To, že odběrová akce připadla přesně na 28. listopad, který je Celosvětovým dnem dárcovství a dobrovolnictví, rotmistr Tlach vůbec nevěděl. „Hlavní je, že jsme mohli malým dílem přispět nesmírně užitečné věci,“ dodává skromně.