Mise by měla být ambicí každého vojáka

     Lidové noviny otiskly dne 20. března 2014 rozhovor s rotmistrem Alešem Laníkem, zástupcem velitele čety 1. mechanizované roty. Uveřejňujeme přepis tohoto rozhovoru..

20.3.2014

Titul: Lidové noviny

Autor: MICHAELA KABÁTOVÁ

Rubrika: Domov

Strana: 4

„Je to moje práce.“ Tak mluví šestatřicetiletý rotmistr Aleš Laník, zástupce velitele čety 71. mechanizovaného praporu v Hranicích, o své účasti na dvou vojenských misích v Afghánistánu. Přesto přiznává, že mu hlavou častokrát běželo, jestli se v pořádku vrátí k rodině.

* Přál jste si vůbec vyjet do Afghánistánu, když jste se stal vojákem?
Nastupoval jsem do armády v roce 2006 a už tenkrát jsem doufal, že se dostanu do zahraniční operace. Předpokládám, že tohle je ambice každého vojáka, který chce zúročit zkušenosti a znalosti nabyté jak během výcviku u útvaru, tak ve specializovaných kurzech.

* Rodina s tímto vaším přáním souzněla?
Samozřejmě jsem skutečnost výjezdu do zahraniční operace probíral s manželkou. Máme spolu dvě děti, a tak jsem potřeboval vědět její názor. Žena mě podpořila a vím, že v ní mám obrovskou oporu. Tam venku na místě je totiž důležité vědět, že doma je všechno srovnané a v pořádku.

* Přesto, musel jste přemýšlet nad tím, co všechno vás čeká...
Věděl jsem, že pokud pojedu, budu venku s lidmi, které dobře znám – některé delší dobu, jiné jsem poznal během přípravy do mise. Byli jsme menší skupina lidí a věděl jsem, že se na sebe můžeme vzájemně spolehnout. To je obrovské pro.

* A ta proti?
Samozřejmě se vám vždy vybaví nějaké proti. Jako například odloučení od rodiny a samozřejmě myšlenka, zda vše dobře dopadne.

* Jaký byl hlavní důvod pro?
Hlavním důvodem opět zůstávají zkušenosti.

* Měl jste je už z první mise, nelitoval jste té druhé?
Odlétal jsem do Afghánistánu podruhé a po příletu na místo nasazení jsem rozhodně nelitoval svého rozhodnutí. Je to moje práce.

* Jak dlouho jste tam byl?
Strávil jsem v Afghánistánu dvakrát šest měsíců.

* Měl jste nějaký kontakt s rodinou?
Co se týče komunikace s rodinou, měli jsme telefonické spojení. Dále byla možnost připojení na internet.

* Nastala tam pro vás nějaká krize?
Vyloženě nemůžu říci, že bych se ocitl v krizové situaci.

* Jak zpětně hodnotíte vaši účast na misích v Afghánistánu?
Každopádně jsem rád, že vše proběhlo v pořádku a všichni jsme se mohli vrátit zpět domů. Určitě to byla pro všechny obrovská zkušenost.

* Co byste poradil kolegům, kteří uvažují o misi?
Snad jen nic nepodcenit a maximálně se věnovat přípravě. Ne nadarmo se říká – těžko na cvičišti, lehko na bojišti.