Nasazení na Liberecku

     Na odstraňování následků ničivých ,,bleskových“ povodní, které zasáhly Liberecký kraj začátkem srpna, se podíleli i příslušníci 71. mechanizovaného praporu.

     V pondělí 9. srpna, po obdržení Nařízení velitele 7. mechanizované brigády, se skupina 84 mužů a žen v uniformách namísto tradičního zahájení pracovního týdne, začala připravovat k nasazení v Libereckém kraji, aby s ostatními vojáky z jiných útvarů a dalšími složkami integrovaného záchranného systému co nejrychleji pomohla vypořádat se s následky, které velká voda v kraji napáchala.

     Většina z příslušníků praporu již alespoň v hrubých rysech tušila, co je čeká. Mnozí měli v živé paměti povodně v Jeseníku nad Odrou, kde byl náš prapor nasazen před rokem.

     Po příjezdu do povodní postižené oblasti bylo třeba rychle zahájit likvidační práce. Stopy povodeň zanechala téměř všude. Zničená auta, poškozené domy, hromady dřeva a trávy naplavené vysoko na stromech se staly obrázkem, který měl vojáky provázet téměř deset dnů. Hlavní úkol, odstranění „stop“ po povodni byl zahájen pomocí občanům bezradně vynášejícím své osobní věci, elektroniku a vybavení z promáčených domů. Následně se vojáci přesunuli k břehům řek, kde se podíleli na odstraňování škod asi nejvíce. Denně strávili téměř deset hodin na březích Nisy a jejich přítocích. Motorové pily v rukou našich ženistů odpracovaly více než 230 motohodin, a každý voják si opravdu sáhnul na dno svých sil. Den za dnem mizely tuny naplavenin v oblacích kouře, či na ložných plochách nákladních automobilů.

     Když od krizového štábu přišla informace o další možné povodňové vlně, úsilí se ještě znásobilo. Za žádnou cenu nechtěli dopustit, aby tuny dřeva v toku řeky někde zablokovaly most nebo ucpaly propustek a donutily lidi, již tak zasažené povodní, k další evakuaci. Díky potápěčům, pyrotechnikům, obsluhám nákladních automobilů, dobrovolníkům z Adry a hlavně hasičům se společné úsilí podařilo.

     Nová Ves, Raspenava, Chrastava, Bílý Kostel, Hrádek nad Nisou či Panenská Hůrka jsou vesnice, jejichž jména si bude každý ze zasahujících vojáků dlouho pamatovat. Když Liberecko po devíti dnech naprosto vyčerpaní opouštěli, v tichu spícího autobusu bylo cítit kromě obrovské únavy i kus spokojenosti z dobře vykonané práce.